Zveme všechny nohejbalové nadšence na již 23. ročník turnaje trojic. Hrát se bude dle pravidel nohejbalu na 3 dopady. K dispozici jsou dva antukové kurty. Turnaj je bez jakéhokoliv omezení. Startovné 300,- za trojici. Věcné ceny pro nejlepší týmy. Samozřejmostí je otevřená kantýna a snad i dobré počasí. Přihlášky na mailu vojtech.bartovsky@seznam.cz
Děkujeme všem týmům za účast.
Pořadí:
1) Trucíno (Novák Pavel, Pokorný J., Truc N.)
2) FGX (Tůma D., Hvězda V.,...)
3) Solida (Jiroušek K, Landrichter T., Landrichter J.)
4) Alkáči (Putík J., Novák Petr, Vosínek)
5) Santa Fe (Cimický V., Tůma T., Nekola P.)
6) Řeporyje (Bartovský V., Sluka P., Nekola P. ml., Putík D.)
7) Demoliční četa (Maška, Sýkora, Zima)
8) Vinoř X (Hájíček, Kadlec, ...)

Mírná zima a její relativně brzký odchod sice sliboval příjemný začátek letošního roku, ale nakonec snad poprvé došlo na odložení prvního domácího utkání. Jako již tradičně bylo nutné před začátkem venkovních soutěžních bojů upravit zimou přešlá hřiště. A tak o poslední březnové sobotě plné slunečních paprsků ožily nejenom samotné kurty, ale i okolí. I když sněhu a mrazů bylo málo, neznamenalo to o nic lehčí práci. Pryč muselo spadané listí, kameny, starou antuku nahranila nová a pak už se mohl po hřišti prohánět válec. Drobných oprav a úklidu se dočkala také klubovna. Zdálo se, že vše je připraveno pro zahájení soutěžní části sezóny.
Bohužel se pak přihlásilo o slovo aprílové počasí a zem střídavě zkrápěly dešťové kapky a dopadaly na ni sněhové vločky. Tento příval vody doprovázený nízkými teplotami nás na připravená hřiště vůbec nepustil. Už už se zdálo, že pár dní před termínem prvního utkání se budeme moci přeci jen radovat z prvního jarního výkopu, ale ani dva dny sílícího sluníčka nestačily promáčenou antuku vysušit. Nebylo nám přáno si venku zatrénovat, což vzhledem k blížícímu se mistrovskému utkání způsobilo trochu nervozity. Nakonec ale nedošlo ani na první souboj, neboť ještě v den zápasu dopoledne se hřiště místy lesklo vodou, či jinde se bořilo více než je obvyklé. Sehrát toto utkání budeme muset v náhradním termínu.
Několik dalších pěkných jarních dní už nám umožnilo si zatrénovat venku, takže na půdu druhého letošního soupeře, Solidarity, pojedeme alespoň z pocitem, že jsme udělali maximum pro přípravu.
Podobný osud potkal nejen naše hřiště, takže nemohlo být odehráno hned několik utkání prvního kola. Také naše béčko si na první klání musí počkat. První kolo naplánovalo derby se sousedními Stodůlkami, ale ani jejich kurty nedovolily sehrát tento očekávaný souboj.

Po měsících strávených v prostorách tělocvičny se konečně blíží čas, který mají všichni rádi. Čas soutěží, venkovních tréninků a turnajů. Aby bylo toto umožněno, koná se v sobotu 28.3. od 10 hodin brigáda. Bude probíhat úprava hřiště a další práce v okolí. Přijďte v co největším počtu. Občerstvení pro účastníky brigády je připraveno.

Oproti předpokladům z konce minulého roku došlo k nečekanému vývoji situace. Minimálně pro letošní sezónu naše barvy opustilo 8 hráčů, několik dalších ukončilo soutěžní kariéru a bude se nohejbalu věnovat jen pro zábavu. Co vlastně způsobilo takový odliv hráčů? Na vině je ne příliš povedený loňský rok. Některé zlákala nabídka ligové soutěže, kterou jsme my nezískali. Jiní byli otrávení z průběhu a konce loňské sezóny, takže už nenašli chuť k dalším soutěžním utkáním. To jsou rozhodnutí, na která měl vliv uplynulý rok. Kdyby se Ačku povedlo vybojovat postup, pravděpodobně by neodešli. Kdyby nemělo C problémy a nemuselo odstoupit, jistě by hráči měli ještě chuť pokračovat. Jenže na kdyby se nehraje. Navíc jsou tu další okolnosti, které sportovní historie neovlivňuje. Našli se i tací, kteří změnili bydliště a k nám to mají daleko, proto si našli působiště jinde. A nakonec jsou tu i hráči, kterým nedovolí pokračovat zdravotní stav. Z toho všeho vyplývá, že počet týmů pro letošní rok bude mnohem menší než v minulosti. Pod označením A budou v krajském přeboru bojovat hráči spojení z bývalého A a B. Jenže bohužel jsme se dostali do takové situace, že z postupových bojů se pravděpodobně budeme snažit vyhnout sestupu. V nohejbalových kuloárech se totiž již proslýchá, jak prakticky všichni soupeři posilují. My jsme naopak přišli o několik kvalitních hráčů. Druhé družstvo bude složené z hráčů D družstva a posílené o ty, kteří se "nevešli" do A. Měla by to být kombinace mládí a zkušenosti. Společně se jako B pokusí ve 4. třídě předvést co nejlepší výkony, aby se probojovali do vyšších pater.
Smutné je i to, že po několika letech neuvidíme v mládežnických soutěžích naše dresy. Mládeže ve sportu obecně ubývá a v našem malém sportu je to znát o to více. Starší odrůstají a noví nepřicházejí. Samozřejmě se mládeži budeme věnovat i nadále, ale v tuto chvíli nemáme takový počet a kvalitu hráčů, aby se mohli účastnit soutěže.
Start letošního roku tak nevypadá moc růžově, ale uvidíme, jak vše dopadne.

Všem nohejbalovým příznivcům přejeme krásné prožití Vánoc a v roce 2015 hodně štěstí, zdraví a nejen nohejbalových úspěchů.

TJ Sokol Řeporyje - oddíl nohejbalu.

Když si položím tuhle otázku, bohužel po několika úspěšných letech, musím říct, že tento rok dobrý nebyl, respektive dobře neskončil. Začátek ještě nenasvědčoval tomu, že bychom se měli potýkat s problémy a neúspěchy. Jako již tradičně jsme do soutěží vyslali 4 mužská a 2 mládežnická družstva. Dvojnásobné zastoupení v nejvyšší pražské soutěži ukazovalo, že kvality v našem oddílu jistě jsou. Navíc soutěž tím pádem ozdobila dvě derby. I když se v nich naplnily papírové předpoklady a A porazilo B, tak to jistě nebyla nudná a nezajímavá utkání.
Áčko nakonec splnilo úkol první části sezóny a vybojovalo si postup do kvalifikace o 2. ligu. Sice to bylo s několika zaváháními, ale povedlo se. Jenže na tento poloviční úspěch se již nepodařilo navázat. Jak vyplývá z předchozího článku, na kvalifikaci naši hráči neuspěli a pro příští rok zůstavají v nejvyšší pražské soutěži.
B dohrálo rok v klidu v horní polovině tabulky a splnilo si tak svůj cíl, vyhnout se sestupovým vodám.
Třetí družstvo pod písmenem C startovalo tradičně ve 4.třídě. Jenže už od začátku sezóny nebylo vše úplně v pořádku. Kromě neúspěchů na hřišti, které by se daly dohnat v dalších utkáních, přišly různé problémy, ať už pracovní nebo zdravotní, kvůli kterým nebylo možné plnohodnotně se účastnit dalších bojů. Aby předešli ostudě, problémům a pokutám za kontumace, rozhodli se hráči těsně před polovinou odstoupit ze soutěže.
Čtvrtý zástupce, D, začal rok velmi dobře a dlouho se vyhříval na předních místech. Jenže pak přišla série několika nepovedených utkání, hraných v nekompletní sestavě a naši se začali tabulkou propadat. Po prázdninách znovu zaveleli k útoku a získali několik důležitých bodů, ale na výraznější vzestup to již nestačilo. Takže z toho nakonec bylo umístění v polovině tabulky.
Dorostenci si vedli dobře v celé sezóně, podávali kvalitní výkony a po zásluze obsadili 2. místo ve své soutěži. Zúčastnili se i MČR ve dvojicích i trojicích, kde se setkali a poměřili se svými vrstevníky. I když se ani v jednom případě neprobojovali do závěrečných bojů, byla to pro ně cenná zkušennost a určitě tak vědí, na čem je třeba nejvíce pracovat.
Naši nejmladší, žáci, se ve svojí kategorii zúčastnili jen několika soutěžních turnajů. Pak již bohužel upřeli svůj zájem jiným směrem a skončili tak na 3. místě.
Úspěšnou tedy můžou svoji sezónu nazvat dorostenci, kteří ve svém posledním mládežnickém roce vybojovali stříbro. Od příštího roku už je uvidíme jen v kategorii dospělých. Povedený rok mělo i B, ale to je asi vše pozitivní. Ostatním se nevedlo, dle představ a ani zdaleka nesplnili své cíle. Snad bude rok 2015 úspěšnější.

Hlavním cílem letošního roku bylo pro A družstvo přivést zpět na naše hřiště ligovou soutěž, ale i ostatní družstva se pochopitelně měla ve svých soutěžích pokusit o co nejlepší výsledek. Začátek vypadal velmi slibně prakticky pro všechny. Větší či menší počet bodů přibýval na konta všech mužských i mládežnických družstev. Jenže samozřejmě nic netrvá věčně, nic není ideální, a proto se ani nám nevyhnuly problémy. Ačko po dvouletém působení v ligové soutěži znovu poznalo strasti hracích dnů během pracovního týdne. Někteří hráči se kvůli pracovním povinnostem nemohli věnovat nohejbalu naplno, důsledkem bylo několik utkání odehraných v improvizované sestavě, ne zcela přesvědčivé výsledky i herní projev. Zřejmě první varování, že tak lehké to nebude. Přesto na konci roku, tedy po skončení dlouhodobé soutěže, obsadilo Ačko druhé místo v Krajském přeboru. Paradoxně jediný tým, který se dostal před nás, jsme porazili, ale ztráta bodů v jiných utkáních nás odsunul na druhou příčku. Vítěz z Čakovic však neměl zájem o kvalifikační boje, takže právo zúčastnit se automaticky přešlo na nás. Více než měsíc trénování, zkoušení a ladění měl přinést ovoce v "turnaji roku", kvalifikaci. Nechtěli jsme nic podcenit, ani únavu z ranního cestování, takže jsme stejně jako při minulé kvalifikaci odcestovali už večer do místa konání, abychom tam přenocovali. Ráno jsme se přesunuli do haly, kde se kvalifikace odehrávala a zatím nic nenasvědčovalo tomu, že ten den nebude patřit k těm šťastným. I když jsme vzhledem k ligovým zkušenostem nastupovali v roli mírného favorita, rozhodně jsme soupeře nepodceňovali. Čekali nás dva neznámí soupeři - domácí Zbečník a Hlavenec.
Nejprve jsme nastoupili proti domácím a hned od úvodu to bylo drama. Dvojice dopadly smírně, ale my jsme se na svůj bod podstatně více nadřeli fyzicky i psychicky, když soupeř poslal rozhodující bodový úder jen několik centimetrů do zámezí. Prohraný zápas první trojice by nebyl nijak zásadní, kdyby ovšem druhá, elitní trojice nedostala od soupeře pořádnou lekci. A tak místo stavu 2:2 bylo na ukazateli 3:1. Je to sice situace nepříjemná, ale i takový stav už jsme zažili a zdaleka to nemusí znamenat konec. Singl měl papírově jednoznačně vyznít v náš prospěch. V kraji našeho soupeře se totiž v dlouhodobé soutěži tato disciplína nehraje. Ale ne nadarmo se říká: "Neříkej hop, dokud nepřeskočíš." Domácí vyslali technicky dobře vybaveného hráče, který čistě defenzivní taktikou čekal na chyby soupeře. Otočit utkání z 1:4 už by byl pro nás malý zázrak, přesto jsme nesložili zbraně a druhá trojice si spravila chuť výhrou a vykřesala tak jiskru naděje. Jenže domácí hned v dalším dramatickém zápase trojic utkání ukončili.

TJ Sokol Zbečník - TJ Sokol Řeporyje 5:2
Sestava:
Vlach, Valášek - Košatka, Ježdík (Bartovský) 2:0 (9, 5) - 1:0
Hartman, Řehák - Rosina, Tůma 1:2 (10:9, 9:10, 9:10) - 1:1
Prouza, Hartman, Valášek - Tůma, Košatka, Ježdík (Urban) 2:0 (6, 8) - 2:1
Vlach, Doležal, Řehák - Bartovský, Rosina, Pavlíček 2:0 (4, 5) - 3:1
Vlach - Tůma 2:0 (6, 6) - 4:1
Prouza, Hartman, Valášek - Bartovský, Rosina, Pavlíček 1:2 (10:9, 7:10, 7:10) - 4:2
Vlach, Doležal, Řehák -Tůma, Košatka, Ježdík (Urban) 2:1 (10:7, 9:10, 10:8) - 5:2

Před druhým utkáním jsme měli asi půl hodiny na odpočinek, rozbor a poradu. Stále totiž byl ve hře postup do dodatečné kvalifikace, za určitých okolností dokonce přímý postup. Bylo tedy nutné se na utkání koncentrovat a odehrát co možná nejlépe.
Jenže ten den prostě nevycházelo nic, jak by mělo. Hned na úvod naše první dvojice prohrála. Druhá mohla srovnat krok, ale po prvním, jasně vyhraném setu přišel výpadek a druhou sadu získal soupeř velmi snadno. V rozhodujícím setu soupeř proměňoval své útoky a my jsme kupili chyby. Rozjetého soupeře nezastavila ani první trojice, která ve třech naprosto odlišných setech podlehla. Stejně tak dopadla i druhá trojice, když na první jasně vyhraný set navázala debaklem ve druhém a v rozhodujícím prohrála posledním míčem. Hrozícího kanára neodvrátil ani singl.

TJ Sokol Řeporyje - SK Nohejbal Hlavenec 0:5
Sestava:
Rosina, Tůma (Bartovský) - Vrtiška M., Radl 0:2 (6, 9) - 0:1
Košatka (Pavlíček), Ježdík - Vrtiška J., Weissgarber 1:2 (10:5, 5:10, 7:10) - 0:2
Bartovský, Rosina, Pavlíček (Jelínek) - Mareček, Vrtiška M., Weissgarber 1:2 (3:10, 10:5, 8:10) - 0:3
Košatka, Ježdík, Urban (Tůma) - Vrtiška J., Primáč, Kašpárek 1:2 (10:5, 5:10, 9:10) - 0:4
Bartovský - Vrtiška M. 0:2 (4, 9) - 0:5

A tak jsme odjížděli s nepořízenou. Bylo to zklamání, ale je to jen sport a svět kvůli tomu lepší ani horší nebude.

„Bohužel s výkonem, který jsme předvedli, bychom sotva porazili průměrný krajský tým, natož pak vítěze. Nevím přesně, co se stalo, ale prakticky nikdo nezahrál ani zdaleka to, co umí. Rezervy byly ve všem, podání, příjem, nahrávka, útok i obrana. K tomu se přidalo množství individuálních i taktických chyb. Možná zapracovaly nervy, přemíra snahy, která nás provázela celou sezónu, jejíž cíl byl jasně stanoven – postup. Když už to chvilkami vypadalo, že se vyhrabeme ode dna, přišlo něco, co nás srazilo zpět, přesněji čím jsme se sami srazili zpět. Byl to prostě den blbec. Samozřejmě tím nechci nijak snižovat výkon soupeřů. Zejména Lukáš Vlach z domácího Zbečníku předvedl v poli a na nahrávce chvílemi až neuvěřitelné věci. Musím říct, že podobný obraz jsme zažili i my, když jsme před třemi lety postupovali. Jako neznámý tým, bez větších zkušeností, plný vítězné euforie. Přijeli jsme to zkusit a ono to vyšlo. Tehdy se dařilo vše, na co jsme sáhli. Tentokrát jsme mohli a měli prodat své zkušenosti, ale spíše nás svazovalo to, že víme, o co jde, že na to máme...,“ uvedl trenér Vojtěch Bartovský.

Vzhledem k velmi malému počtu přihlášených družstev se turnaj nekoná!!!

Zveme všechny příznivce nohejbalu nejen z Prahy a okolí na podzimní turnaj trojic.
- kdy: 4.10.2014 9:00
- turnaj je bez omezení,
- hrát se bude dle pravidel nohejbalu na 3 dopady,
- na dvou antukových kurtech,
- ceny věcné,
- startovné 300,- za trojici.

Občerstvení zajištěno.

Přihlášky a informace na mailu vojtech.bartovsky@seznam.cz.

Do nové sezony se v našem kolektivu událo pár změn. Stali jsme se týmem, který své opory „rozdal“ do vyšších ligových soutěží. Náš věrný kamarád „Ahoj, ahoj pohodář Zlaťáček“ Jarda Zlatohlávek, vyslyšel volání zraněními zdecimovaného Žatce a cestu do extraligy mu nikdo z nás nemohl vymlouvat, natož tak vyčítat. Bedlivě ho s celým týmem sledujeme, a přestože je Žatec v tabulce tam, kde je, za spoustou jeho vyhraných setů i zápasů stojí formace, ve kterých figuruje Jardovo jméno. Gratulujeme a snad ti ještě někdy budeme dobří.
Hlavní oporou našeho týmu a vstupenkou na přední příčky tabulky, měl být razantní, v minulosti extraligový i prvoligový levák z rodiny Müllerů, starší z úspěšné bratrské dvojice, Petr. Během zimní přípravy se parádně začleňoval do týmu a po každém tréninku, kdy jsme s omlácenými hlavami a nohami odcházeli domů, jsme všichni správně tušili, že je rozhodně lepší hrát s ním, než proti němu. Také on však vyslyšel volání vyšší soutěže. Následoval dalšího našeho hráče Martina Cihelku, který svůj přestup ohlásil již dříve, do  Radotínského SK nohejbalového klubu, kterému se 14 dní před začátkem soutěže na vsetínském Austin cupu zranila opora a přestupová bomba sezony, Jirka Doubrava. I v tomhle případě Petrovi těžko zazlívat jeho rozhodnutí. Nepříjemný byl fakt, že tak učinil ani ne 14 dní před zahájením sezony. I Petrovi přejeme v druhé polovině sezony ještě více vyhraných duelů a věříme, že teprve teď, po doléčení zranění výše zmíněného, ukáže Radotín svou sílu.
Ať ale nevypadáme jako oddíl lehkých mravů, který jenom dává. Jarda Zlatohlávek při svém odchodu potvrdil svou přirozenou lidskost a vědom si oslabení, které nám způsobil, přivedl za sebe náhradu v podobě Lounské „křivonožky“ a zjevně velikého cestovatele (vysvětlí níže), Jirky Urbana. Ten se rychle začlenil do týmu a vzhledem k tomu, že jeho nohy mi od kolene dolů připomínají Pinochia, usídlil se na dlouhém kůlu sítě, odkud vystřeluje projektily kamkoliv si zamane. Takže do paty. Jirko, vítej v Řeporyjích.
Z oddílového béčka jsme získali „koulaře“ Ježďu (Pavla Ježdíka), výměnou za našeho oddílového tatíka a téměř moraváka, Vlastíka chlastíka (Cimického). Jeho levá noha, rány jak z děla, kraťas kterým začínal každý set a hlášky typu „z housky bod“ nebo „je to první set“, nám sice chybí. Na druhou stranu, o tomto rozhodnutí se celý tým včetně obou hráčů dlouho radil. A navíc nám Ježďa, lačný předních příček, snad možná i postupu, každému slíbil jeho zázračný hadřík na čištění všeho druhu za každý set, který zkazí. A jelikož už jsme si díky tomuto slibu mohli jeho hadříkama vytapetovat oddílovou klubovnu, a co si budeme povídat, izolace se vždycky hodí, vnímáme jeho příchod pozitivně.
Pražský kraj si všichni pamatujeme jako velice kvalitní soutěž. Zvláště já, který má srovnání jak s plzeňskou tak zlínskou krajskou úrovní. S odstupem času vnímám pražský kraj pořád stejně. Přesto je však patrná změna, posun. A to především formou zkušeností, o které nás druhá liga bezesporu obohatila a které jsme evidentně schopní v jistých situacích, ať už klíčových či běžnějších, zúročit.
S tímto vědomím jsme do pražské soutěže vlítly jako kůrovec na Šumavu a odneslo to hned v úvodním kole naše řeporyjské „béčko“. Utkání se neslo v týmově přátelském duchu a rivalitě a nerozehranost klíčových hráčů našeho soupeře po zimní pauze nám zdárný vstup do nové sezóny velice usnadnila. Jsme si totiž všichni dobře vědomi síly naší rezervy, což ostatně při pohledu do tabulky potvrzují její výsledky. Naše klubové i herní vztahy prověří blížící se odveta, která zároveň načne druhé kolo celé soutěže.
První výhra nás nasměrovala správným směrem a až na remízu s našlapanou a druholigovými ambicemi posilněnou rezervou Pankráce, se nám daří. Vezmu-li však v potaz, že nám proti Pankráci chyběli dva klíčoví hráči, smečaři, přijímáme remízu téměř jako výhru a doufáme v úspěšnou odvetu. Velmi cenná je také výhra v šesti lidech proti dosavadnímu suverénovi posledních let této soutěže, Čakovickému „Céčku“. Velice kvalitní utkání obohacené přátelskou atmosférou a náladou všech zúčastněných. Zažili jsme již také větrobal na Pankrácké periférii, kde nám všem byl největším soupeřem místní severák, který zapřičiňoval nechytatelné rány ze strany jedné a naopak ukázkové kraťasy ze strany druhé. Již čtvrté kolo postrádáme našeho cestovatele (viz výše), který to chudák bude mít drahé a ze svých exotických služebních cest se bude muset vracet snad s krosnou plnou úplatků. A i tak bude možná už jen zahřívat lavičku. Poslední zápas první poloviny sezony nás nasměroval do parku smíchovských Košířů na kurt šestého týmu soutěže. Zde se odehrál klasický den blbec a na hodně nekvalitním, kluzkém hřišti jsme vyválčili hubenou výhru až v posledním možném zápase toho dne.
I tohle přináší úděl favorita a soutěž pražského krajského přeboru. V té jsme však rádi zpět a s pokorou, ale i ambicemi na správném místě věříme, že druhá polovina bude minimálně tak úspěšná, jako ta první.
Protože kdo by nechtěl vyhrát pražský kraj, že?:)

S potěšením
Teskomák (Ondřej Košatka)